Antonín Majer (1. února 1882 Praha – 6. prosince 1963) byl český malíř, grafik a ilustrátor a jeden ze zakládajících členů Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Ve své malířské a grafické tvorbě se věnoval zejména české krajině spojené s lidskou přítomností, venkovské práci a výjevům každodenního života. Jeho přímý vztah k časopisu Moderní revue dokládá dřevoryt Dobré víly, otištěný v závěrečném trojčísle ročníku 1919/1920.
Život a umělecké formování
Majer se narodil v Praze v dělnické rodině. Na měšťanské škole vynikal v kreslení a po zkušenostech s řezbářstvím a lakýrnickým řemeslem pracoval jako malíř divadelních dekorací a kolorista portrétních fotografií. Roku 1899 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise a Hanuše Schwaigera.
Po absolvování akademie pobýval na Malé Skále u Turnova. Zatímco jeho raná tvorba čerpala z pražské periferie a sociálních námětů, pobyt v Českém ráji posílil jeho zájem o krajinu, venkovský život a spojení lidské postavy s přírodním prostředím.
Grafika, malba a ilustrace
První grafické listy vytvořil kolem roku 1909. Za první světové války, kdy žil převážně na venkově, se věnoval téměř výhradně grafice; v této době vznikl také cyklus deseti listů Turnovsko. Pracoval zejména v technikách leptu, akvatinty a dřevorytu, výjimečně používal suchou jehlu nebo litografii.
V jeho tvorbě se objevují lidé při sklizni, pastvě, odpočinku, koupání nebo návratu před bouří. Vedle volné grafiky a olejomalby se zabýval knižní ilustrací, převážně v technice dřevorytu. Ilustroval mimo jiné díla Karla Jaromíra Erbena, Fjodora Michajloviče Dostojevského a Selmy Lagerlöfové a vytvářel také exlibris, novoročenky a příležitostnou grafiku.
Spolky a veřejné působení
Dne 3. prosince 1917 patřil Majer k patnácti výtvarníkům, kteří podepsali žádost o povolení Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Archivní inventář Národní galerie charakterizuje jeho tvorbu v tomto prostředí jako českou krajinu utvářenou a oživovanou stálou přítomností člověka. Byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
Roku 1928 byl zastoupen mezi českými umělci na mezinárodním bienále v Benátkách. Za své dílo obdržel Schmidtovu ryteckou cenu, Riegrovu cenu a čestnou cenu České akademie věd a umění.
Moderní revue
Majerova publikační účast v Moderní revue je výslovně zaznamenána v katalogovém popisu jejího 26. ročníku, současně 35. svazku, vydávaného Arnoštem Procházkou od října 1919 do července 1920. Ročník obsahoval dvanáct čísel v deseti sešitech, přičemž závěrečný sešit spojoval čísla 10–12.
Katalog Knihovny Památníku národního písemnictví uvádí mezi celostránkovými obrazovými přílohami závěrečného trojčísla Majerovy Dobré víly, označené jako dřevoryt. Spolu s nimi byly v témže sešitě zařazeny dřevoryt Jaroslava Maříka Motiv z Kácova a litografie Edvarda Miléna V divadle. Tyto práce byly vytištěny na slabším papíře a zahrnuty do průběžné paginace ročníku.
Majerův dřevoryt nebyl originální signovanou přílohou určenou pouze pro luxusní exempláře. Pro luxusní vydání čísel 10–12 katalog uvádí jiné listy Josefa Hodka, Františka Koblihy a Jaroslava Maříka. Dobré víly tedy náležely k obrazové výzdobě samotného časopisu.
Tento bibliografický záznam dokládá přímou výtvarnou účast Antonína Majera v Moderní revue. Sám o sobě však neprokazuje jeho členství v redakci, pravidelnou spolupráci ani rozsah případných dalších kontaktů s časopisem.
Význam dokladu
Otisk Dobrých víl ukazuje Majerovo zastoupení mezi českými grafiky publikovanými v pozdním období Moderní revue. V rámci doloženého ročníku byl časopis obrazově doprovázen také pracemi Maxe Švabinského, Tavíka Františka Šimona, Karla Vika, Františka Koblihy, Pravoslava Kotíka a dalších umělců. Majerův vztah k revue je proto vhodné vymezit přesně jako autorství konkrétního otištěného dřevorytu, bez tvrzení o těsnější nebo dlouhodobé redakční spolupráci.