autor:

Arthur Vincenc Josef Breisky (1885–1910), jehož jméno bývá někdy počeštěno jako Artur Breiský, byl český prozaik, esejista, překladatel a výrazná osobnost dekadentního dandysmu. V krátkém životě spojil literární kritiku, stylizované portréty evropských umělců, překlad a vlastní životní performanci. Pravidelně publikoval v Moderní revui a spolupracoval s Moderní bibliotékou; jeho posmrtná pověst však byla dlouho zatížena legendami, neúplnými vydáními a atraktivními, ale nedoloženými hypotézami.

Život a působení

Narodil se 14. května 1885 v Roudnici nad Labem a zemřel 10. července 1910 v New Yorku. Studoval na reálce v Lounech, kde se dostal do konfliktu se školní autoritou; jedním z jeho učitelů byl Jindřich Vodák. Po odchodu ze školy se pokoušel živit literaturou, později pracoval jako celní úředník v severních Čechách. Úřednickou každodennost vyvažoval intenzivní četbou, psaním, cestami do Prahy a Drážďan a stylizací do role aristokratického dandyho. Biografický slovník upozorňuje, že tato stylizace byla součástí vědomého artificiálního programu, nikoli jen souborem výstředností.

Breisky navázal spolupráci s Moderní revue a s Moderní bibliotékou Karla Huga Hilara a Jarmila Krecara. Psal eseje a imaginární psychologické portréty postav, které spojoval s individualismem, krásou, zločinem, erotikou a vzpourou proti měšťácké normě. Inspirovali jej Walter Pater, Barbey d’Aurevilly, Edgar Allan Poe, Friedrich Nietzsche, Charles Baudelaire a Oscar Wilde. Překládal z francouzštiny a angličtiny a do českého prostředí přenášel texty i postoje evropské dekadence. Překladatelská práce však vyžaduje přesnou kontrolu, protože Breisky někdy záměrně rozostřoval hranici mezi překladem, adaptací a vlastním textem.

Na jaře 1910 odjel do Spojených států. V New Yorku se ocitl bez stabilního zázemí a zahynul při nehodě ve výtahové šachtě, kde pracoval jako zřízenec. Pozdější spekulace o tom, že přežil pod jinou identitou nebo byl spojen se spisovatelem B. Travenem, patří do dějin recepce, nikoli do bezpečně doložené biografie. Jeho rukopisy, korespondence a časopisecké texty byly vydávány postupně. Moderní edice Střepů zrcadel, Triumfu zla, Dvou novel a korespondence V království chimér umožnily přesnější čtení díla i jeho edičních vrstev.

Dílo a činnost

  • Triumf zla (1910), soubor esejistických evokací historických a uměleckých osobností
  • Střepy zrcadel, posmrtně uspořádané eseje a kritiky
  • Dvě novely a texty spojené s překladem Stevensonova Klubu sebevrahů
  • V království chimér, korespondence a rukopisy z let 1902–1910
  • překlady Alberta Samaina, Jamese Gibbonse Hunekera a dalších autorů, příspěvky do Moderní revue

Breiskyho prózy a eseje nevytvářejí klasický životopis portrétované osobnosti. Historická fakta používají jako materiál stylizované psychologické evokace, v níž se autor zrcadlí v Tiberiovi, Neronovi, Watteauovi, Byronovi, Baudelaireovi nebo Wildovi. Jazyk pracuje s ornamentem, paradoxem, citátem a divadelní pózou. Dandysmus u něj není pouze módou, ale pokusem proměnit život v uměleckou formu. Zároveň je třeba kriticky sledovat, jak jeho texty zacházejí s mocí, násilím, erotikou a genderem a jak pozdější editoři rekonstruovali jejich pořadí a původ.

Význam a recepce

Arthur Breisky představuje vyhraněnou, mezinárodně orientovanou polohu české dekadence. Jeho malý rozsah díla kontrastuje s dlouhou recepcí, v níž se střídal obraz dandyho, prokletého básníka, mystifikátora a překladatele. Důležitý je také z hlediska dějin moderní knihy: Triumf zla vyšel v Moderní bibliotéce, pozdější bibliofilská vydání zapojila Zdenku Braunerovou a Františka Koblihu a novodobé kritické edice spojily bibliografii, korespondenci a rukopisy.

Vztah k Moderní revui

Vztah Arthura Breiského k Moderní revui je přímý a pramenně doložitelný: v časopise soustavně publikoval a patřil k mladší vrstvě české dekadence. Zároveň spolupracoval s Moderní bibliotékou, která vydala Triumf zla roku 1910 za redakce Karla Huga Hilara a s předmluvou Jiřího Karáska ze Lvovic. Před konečnou publikací je přesto nutné sestavit přesný soupis jednotlivých časopiseckých příspěvků a odlišit dobové vydání od posmrtných výborů.

Související osobnosti

Prameny a další literatura

Redakční poznámka

Pro případné další odborné zpřesnění je vhodné ověřit školní a zaměstnaneckou chronologii, datum odjezdu do USA, okolnosti úmrtí a především úplný soupis příspěvků v Moderní revui, překladů, adaptací a textů vydaných pod pseudonymem Artur Pražský.

Hypotézy o B. Travenovi a další životopisné legendy musí být jasně označeny jako součást recepce. U Klubu sebevrahů je nutné oddělit Stevensonův text, Breiskyho překladatelský zásah a vlastní novely podle kritického vydání.

Redakční uzávěra V1198: Poznámka k redakční uzávěře V1198: Článek je uzavřen v delegovaném režimu s transparentní nejistotou. Zachovává současné pramenně podložené tělo a již uvedená redakční omezení. Údaje označené jako neověřené, pravděpodobné, strukturálně odvozené nebo závislé na neprohlédnutém primárním obrazu zůstávají omezené a nesmějí být čteny jako potvrzená fakta. Uzávěra neznamená přímou kontrolu všech citovaných lokátorů ani publikaci na živém webu.

Napsat komentář