Ernest Dowson (1867–1900) byl anglický básník, prozaik a překladatel spojený s londýnským dekadentním a estetickým prostředím devadesátých let 19. století. Patřil k Rhymers’ Clubu a pohyboval se ve stejném literárním okruhu jako W. B. Yeats a Arthur Symons. Jeho poezie je charakteristická melancholií, hudebností a tématy nenaplněné lásky, pomíjivosti a smrti.
Literární tvorba
Dowson vydal básnické sbírky Verses (1896) a Decorations (1899) a věnoval se také próze. Jeho jméno je spojeno s anglickou dekadencí a s generací autorů, kteří hledali inspiraci ve francouzském symbolismu a estetismu. Poetry Foundation jej připomíná jako jednoho z členů Rhymers’ Clubu a autora poezie, jejíž formulace přešly i do pozdější anglické kultury.
Přímý doklad v Moderní revue
Vazba Ernesta Dowsona k Moderní revue je přímá. Digitalizovaný obsah časopisu uvádí jeho jméno spolu s titulem Tři básně prosou a stránkou 47. Nejde tedy jen o zmínku v kritické stati nebo o srovnání s jiným autorem: Dowson je doložen jako autor textu, který revue skutečně přinesla českému čtenáři.
Tento doklad zapadá do širšího mezinárodního programu časopisu. V témže okruhu obsah zachycuje také další evropské symbolisty a dekadenty, mezi nimi Émila Bernarda, Arthura Rimbauda, Stéphana Mallarmého, Stanisława Przybyszewského, Laurenta Tailhada a Oscara Wildea. Dowsonovo heslo tak pomáhá přesněji rekonstruovat anglickou složku zahraničního literárního horizontu Moderní revue.
Význam
Dowson představuje jeden z nejčistších příkladů britské dekadentní poezie, která byla českému prostředí zprostředkovávána prostřednictvím časopisů a překladů. Jeho přímá přítomnost v obsahu Moderní revue potvrzuje, že revue nesledovala anglickou modernu pouze zprostředkovaně, ale zařazovala její autory také přímo do svého publikačního programu.