Jacques-Émile Blanche (1861–1942) byl francouzský malíř, grafik a spisovatel, jeden z nejznámějších portrétistů Belle Époque. Musée d’Orsay jej eviduje jako pařížského rodáka a autora řady portrétů osobností evropského kulturního života.
Vazba k Moderní revue
Jacques-Émile Blanche byl zastoupen na výstavě Moderní francouzské umění, kterou SVU Mánes uspořádal v Praze od 30. srpna do 2. listopadu 1902. Databáze uměleckých výstav ÚDU AV ČR jej uvádí mezi vystavujícími a mezi dobovými recenzemi dokládá studii Richarda Muthera „Francouzské malířství“ v Moderní revue VIII (sv. XIII), 1901–1902, č. 8–9, s. 614–622. Jde o přímou výstavně-recepční vazbu, nikoli o tvrzení, že autor do časopisu přispíval.
Život a tvorba
Blanche vyrůstal v mimořádně podnětném prostředí a už v mládí se setkával s Manetem, Fantin-Latourem a Monetem. Později portrétoval Marcela Prousta, Igora Stravinského a další spisovatele, hudebníky i společenské osobnosti. Vedle malby se intenzivně věnoval také psaní.
Jeho přítomnost na pražské výstavě dobře odpovídala jejímu cíli představit francouzskou modernu v celé šíři: od radikálnějších experimentů až po kultivovaný moderní portrét a společenskou malbu.
Význam pro encyklopedii
Pražská výstava roku 1902 byla programovou prezentací soudobého francouzského umění, k němuž se okruh SVU Mánes obracel jako k důležitému příkladu evropské moderny. Heslo proto dokumentuje konkrétní osobnost přítomnou v kulturním horizontu, který Moderní revue přímo reflektovala.