Jakob Wassermann (10. března 1873 Fürth – 1. ledna 1934 Altaussee) byl německy píšící prozaik, dramatik, esejista a kritik židovského původu. Na přelomu 19. a 20. století patřil k významným autorům německojazyčné prózy a po přesídlení do Vídně se dostal do kontaktu s prostředím literární moderny.
Literární dráha
Wassermann pocházel z franckého Fürthu. První větší úspěch mu přinesl román Die Juden von Zirndorf z roku 1897, v němž zpracoval židovské prostředí rodného regionu. Roku 1898 se přestěhoval do Vídně a navázal kontakty s okruhem Jung-Wien. Jeho pozdější tvorba získala široký mezinárodní ohlas.
K významným titulům patří Alexander in Babylon, Die Schwestern, Caspar Hauser oder Die Trägheit des Herzens a rozsáhlý román Christian Wahnschaffe. Jeho próza se často zabývá identitou, vinou, spravedlností, společenským konfliktem a morální odpovědností jednotlivce.
Moderní revue
Vztah k Moderní revui je doložen přímou literárněkritickou reflexí. Digitalizovaný text časopisu jmenuje Wassermanna a konkrétně připomíná jeho román Alexander in Babylon i povídku o Johanně Kastilské ze souboru Die Schwestern. Autor článku jej zasazuje do širšího kontextu současné německojazyčné literatury vedle Huga von Hofmannsthala, Richarda Schaukala a Franze Bleie.
Nejde tedy o mechanický rejstříkový výskyt ani o obecnou zmínku. Moderní revue jeho tvorbu skutečně četla, hodnotila a vztahovala k dalším autorům současné moderny.
Význam
Wassermannovo heslo ukazuje, že časopis sledoval německojazyčnou prózu stejně aktivně jako francouzský symbolismus. Zároveň vytváří jeden z nejlepších uzlů pro interní propojení nových hesel: v témže kritickém kontextu vystupují Richard von Schaukal, Franz Blei a Felix Salten.
Recepce a evropský kontext
Wassermannova tvorba byla ve své době čtena v řadě evropských zemí a jeho romány nabízely spojení psychologické prózy, společenské kritiky a témat identity. Právě tento širší rámec vysvětluje, proč se jeho jméno objevilo v kritickém přehledu Moderní revue společně s dalšími německojazyčnými autory. Revue jej nepředstavovala izolovaně, ale jako součást živého literárního pole.
Pro interní strukturu encyklopedie je tento případ zvlášť cenný. Wassermann, Schaukal, Blei a Salten nevytvářejí uměle sestavenou skupinu až zpětně, nýbrž jsou spojeni už samotným pramenem Moderní revue. Jejich hesla proto mohou být vzájemně propojena jako jeden dokumentovaný okruh recepce německojazyčné moderny.