Jan Luyken (1649–1712) byl nizozemský básník, kreslíř, ilustrátor, rytec a leptář. Narodil se a zemřel v Amsterdamu a patřil k nejvýraznějším nizozemským knižním ilustrátorům své doby. Ve své tvorbě spojoval literaturu, náboženskou mystiku a grafické umění.
Básník a grafik
Luyken debutoval roku 1671 sbírkou milostné poezie Duytse lier. Po náboženském obratu se jeho tvorba stále výrazněji soustředila na duchovní, mravní a mystická témata. Současně vytvořil tisíce ilustrací a rytin pro knihy a stal se významnou osobností nizozemské knižní grafiky. Jeho obrazy každodenní práce, biblických dějin i mučednických scén spojovaly dokumentární pozorování s výraznou didaktickou a náboženskou funkcí.
Přímý doklad v Moderní revue
Moderní revue věnuje Janu Luykenovi samostatný výklad. Digitalizovaný text jej charakterizuje jako neúprosného hlasatele návratu k Bohu, který zavrhuje pozemské statky, hlásá chudobu a odříkání a zasvěcuje celé své dílo duchovnímu poslání. Rozsah a tón pasáže ukazují, že nejde o nahodilou historickou zmínku, ale o skutečný interpretační portrét umělce a jeho díla.
Luyken tak vstupuje do okruhu Moderní revue jako historická osobnost, jejíž spojení poezie, mystiky a výtvarného umění odpovídalo dlouhodobému zájmu časopisu o vztah literatury, grafiky, náboženské zkušenosti a evropské kulturní tradice.
Význam
Jeho heslo rozšiřuje encyklopedii mimo bezprostřední generaci fin de siècle a ukazuje, jak Moderní revue četla starší evropské umění jako předstupeň moderního estetického a duchovního hledání. Luykenův případ je zároveň příkladem autora, u něhož se literární a výtvarná tvorba nedají oddělit.