Jaroslav Bednář (1889–1976) byl český básník, prozaik a lékárník. Narodil se 28. září 1889 ve Vysokém Mýtě a zemřel 21. ledna 1976 v Praze. Jeho literární tvorbu výrazně poznamenala zkušenost první světové války, kterou prožil jako příslušník zdravotní služby.
Básník a prozaik
Po studiu farmacie působil Bednář jako lékárník. V literatuře se prosadil zejména poezií a prózou vyrůstající z válečných zkušeností. K jeho známým knihám patří sbírky Lidská tvář, Proud světla a rozsáhlá skladba Hvězdná tuláctví, stejně jako prózy Červená země a Bílý smích.
Moderní revue
Biografický a literárněhistorický slovník uvádí Jaroslava Bednáře mezi autory, kteří publikovali v Moderní revui. Patří tak k mladší generaci básníků, která vstupovala do časopisu v jeho pozdějším období a rozšiřovala jeho původní dekadentně-symbolistní profil o nové poválečné zkušenosti.
Jeho přítomnost v revue je významná i generačně. Bednář bývá řazen k básníkům dvacátých let a jeho tvorba postupně směřovala od válečných traumat a sociální lyriky k rozsáhlejší reflexivní poezii. Moderní revue tak zachytila autora ještě v době jeho raného literárního formování.
Význam
Bednářovo heslo doplňuje obraz závěrečných ročníků Moderní revue a ukazuje kontinuitu časopisu s poválečnou českou poezií. Jeho pozdější tvorba zároveň představuje jednu z cest, jimiž se autoři spjatí s poslední fází revue zapojili do meziválečného literárního života.