Karel Kovařovic (1862–1920) byl český dirigent, skladatel a klavírista. Narodil se a zemřel v Praze. Od roku 1900 až do své smrti vedl operu Národního divadla a patřil k nejvýznamnějším českým operním dirigentům své doby.
Dirigent a skladatel
Kovařovic vystudoval Pražskou konzervatoř, kde se věnoval klarinetu, harfě a klavíru, a skladbu studoval také u Zdeňka Fibicha. Působil v Praze, Brně a Plzni, vedl Pivodovu pěveckou školu a dirigoval koncerty Umělecké besedy i České filharmonie. Jako šéf opery Národního divadla se výrazně podílel na podobě českého operního provozu počátku 20. století.
Moderní revue a hudební kritika
Moderní revue sleduje Kovařovicovu činnost přímo ve svých hudebních referátech. Digitalizované texty jej zmiňují v souvislosti s koncertním provozem i s dramaturgií opery Národního divadla. V jednom z referátů kritik polemizuje s opakovaným uváděním děl francouzského skladatele Xaviera Lerouxe a obrací se přímo ke Kovařovicovi jako k osobnosti odpovědné za repertoárovou orientaci.
Další dochovaná pasáž spojuje Kovařovicovo jméno s hudebním programem, v němž zazněla díla Césara Francka a Nikolaje Rimského-Korsakova. Pro encyklopedii je podstatné, že Kovařovic nevystupuje pouze jako historické jméno: Moderní revue jeho aktuální dirigentskou a dramaturgickou práci průběžně hodnotila.
Význam
Kovařovicovo heslo rozšiřuje obraz vztahu Moderní revue k soudobému hudebnímu životu. Časopis se neomezoval na literaturu a výtvarné umění, ale kriticky sledoval také instituce, dirigenty, operní repertoár a způsoby, jimiž bylo českému publiku představováno moderní evropské hudební umění.