Max Brod (27. května 1884 Praha – 20. prosince 1968 Tel Aviv) byl pražský německy píšící spisovatel, kritik, dramatik, překladatel, hudební publicista a kulturní organizátor. Dnes je nejčastěji připomínán jako blízký přítel Franze Kafky a jako člověk, který po Kafkově smrti uchoval a vydal podstatnou část jeho literární pozůstalosti. Ve své době však Brod patřil také k nejproduktivnějším a nejviditelnějším autorům pražského německojazyčného prostředí.
Pražský kruh
Brod pocházel z německy mluvící židovské rodiny v Praze a studoval práva na německé části pražské univerzity. Zde se seznámil s Franzem Kafkou a společně s Felixem Weltschem a Oskarem Baumem vytvořil jádro skupiny, kterou Brod později označil jako Pražský kruh. Vedle beletrie se intenzivně věnoval literární, hudební a divadelní kritice a působil také jako prostředník mezi českou a německou kulturou.
Jeho zájem byl mimořádně široký. Psal romány, eseje, divadelní texty a filozofické práce, podporoval nové autory a propagoval českou hudbu. Po nacistické okupaci Československa roku 1939 odešel do Palestiny, kde pokračoval v literární a divadelní práci.
Moderní revue
Vztah Broda k Moderní revui je doložen konkrétním kritickým textem. Digitalizovaný OCR pramen zachycuje pasáž, v níž časopis připomíná Maxe Broda společně s Franzem Bleiom a jejich knihu Pierrot, der Spassvogl, založenou na díle Julese Laforgua. Recenzní kontext hodnotí Laforguovu ironii a způsob, jakým ji německé vydání zprostředkovává.
Tento doklad je důležitý právě svou konkrétností. Brod zde nevystupuje pouze jako známá osobnost pražské německé literatury, ale jako autor díla, které Moderní revue skutečně četla a kriticky komentovala. Pro encyklopedii je proto nejpřesnější vztah označit jako literárněkritickou recepci Brodovy práce.
Význam
Brodovo heslo propojuje několik vrstev kulturní historie kolem Moderní revue: pražskou německou literaturu, francouzskou modernu prostřednictvím Laforgua a širší evropskou síť překladů a adaptací. V encyklopedii vzniká také přirozené interní propojení k Franzi Bleiovi a Franzi Kafkovi. Brod tak představuje výrazný příklad autora, jehož kulturní působení překračovalo jazykové i národní hranice Prahy počátku 20. století.