Max Ernst (1891–1976) byl německý, později francouzský a americký malíř, grafik, sochař a autor knih spojený s dadaismem a surrealismem. Koláž, frottage, grattage a asambláž používal k vytváření obrazů, v nichž se osobní paměť setkává s kolektivním mýtem a traumatem.
Život a působení
Ernst se narodil v Brühlu a studoval v Bonnu. Zkušenost první světové války zásadně narušila jeho důvěru v měšťáckou racionalitu. V poválečném Kolíně vytvořil s Hansem Arpem a Johannesem Baargeldem radikální dadaistické prostředí, které pracovalo s nalezeným tiskem, absurditou a konfliktem mezi obrazem a popisem.
Po přesunu do Paříže se připojil k surrealistům a rozvíjel metody založené na náhodě a materiálové stopě. Za druhé světové války byl ve Francii internován, později odešel do Spojených států a po válce se vrátil do Evropy. Jeho mezinárodní dráha zahrnuje opakované změny občanství, sítí i pracovních podmínek, které je třeba popisovat chronologicky a bez zjednodušení.
Dílo a činnost
- The Elephant Celebes, raný obraz hybridního stroje, těla a krajiny.
- Two Children Are Threatened by a Nightingale (1924), malířská konstrukce doplněná dřevěnými prvky.
- Histoire naturelle, soubor frottáží založených na otiscích struktur dřeva, listů a dalších povrchů.
- La Femme 100 têtes a Une semaine de bonté, kolážové romány z přetvořených reprodukcí.
- Obrazy, reliéfy a sochy s ptačím alter egem Loplopem, lesy a katastrofickými krajinami.
Ernst nepoužíval náhodu jako rezignaci na autorství. Vybral podnět, přenášel strukturu, spojoval nesouvisející ilustrace a výsledný obraz dále upravoval. Tím zviditelňoval mechanismus asociace a současně zpochybňoval původní autoritu nalezené reprodukce. Díla často přecházejí mezi médiem obrazu, objektem a knihou, takže jejich popis musí respektovat materiální konstrukci.
Význam a recepce
Ernst patří k ústředním osobnostem dadaismu a surrealismu a jeho experimenty ovlivnily evropské i americké umění. Současná recepce zároveň opravuje vyprávění soustředěné pouze na mužský surrealistický okruh. Vztahy s umělkyněmi a spisovatelkami, včetně Leonory Carrington a Dorothey Tanning, nemají být popisovány tak, aby jejich samostatná tvorba zmizela v roli „múzy“ nebo partnerky. Jeho vlastní sebemytologizace a opakované užívání postavy Loplop navíc komplikují hranici mezi životopisem a obrazovou fikcí. Muzejní záznam má proto přednost před pozdější anekdotou, zejména při datování, určování techniky a rozlišování originální koláže, fotografické reprodukce a knižního vydání. Takové rozlišení chrání dílo před příliš hladkým psychologickým výkladem. Materiál je součástí významu.
Vztah k Moderní revui
Jméno je doloženo v abecedním rejstříku publikace věnované Moderní revui. Samotný rejstříkový výskyt bez další bibliografické kontroly nedokládá konkrétní příspěvek, překlad, reprodukci ani osobní spolupráci s redakcí. Vazbu je proto nutné chápat pouze jako podnět k dalšímu ověření dobového kontextu.
Související osobnosti
Prameny a další literatura
- Moderní revue – projektový rejstřík osob a děl
- Museum of Modern Art – Max Ernst, autorský a sbírkový profil
- Museum of Modern Art – Two Children Are Threatened by a Nightingale, dílo a kontext
Redakční poznámka
Pro případné další odborné zpřesnění je vhodné ověřit chronologii kolínského dadaismu, internací, emigrace a občanství a přesně doložit vznik jednotlivých technik. U koláží je třeba identifikovat vydání, list, titul a případné pozdější dotisky. Osobní vztahy mají být uváděny jen tehdy, pokud jsou pro výklad díla relevantní a opřené o spolehlivé prameny.
Redakční uzávěra V1199: Poznámka k redakční uzávěře V1199: Článek je uzavřen v delegovaném režimu s transparentní nejistotou. Zachovává současné pramenně podložené tělo a již uvedená redakční omezení. Údaje označené jako neověřené, pravděpodobné, strukturálně odvozené nebo závislé na neprohlédnutém primárním obrazu zůstávají omezené a nesmějí být čteny jako potvrzená fakta. Uzávěra neznamená přímou kontrolu všech citovaných lokátorů ani publikaci na živém webu.