Paul Gauguin, Autoportrét, 1885. Public Domain. Zdroj: Wikimedia Commons / Kimbell Art Museum. Licenční záznam a zdroj.
Paul Gauguin (1848–1903) byl francouzský malíř, grafik, řezbář, keramik a autor textů, který se od impresionistické zkušenosti posunul k syntetismu a symbolismu. Výraznými barevnými plochami, zjednodušeným obrysem a prací s pamětí a představivostí ovlivnil fauvismus, expresionismus i moderní dekorativní obraz.
Život a působení
Narodil se v Paříži, část dětství prožil v Peru a v mládí sloužil v obchodním námořnictvu. Po návratu pracoval jako burzovní makléř, sbíral umění a maloval ve volném čase. Prostřednictvím Camilla Pissarra se zapojil do impresionistického okruhu a vystavoval na několika skupinových výstavách. Po finančním otřesu roku 1882 opustil makléřskou profesi a rozhodl se věnovat umění naplno, což přineslo dlouhodobou chudobu a rozpad rodinného soužití.
V Bretani spolupracoval s Émilem Bernardem a rozvíjel syntetismus; roku 1888 krátce pobýval s Vincentem van Goghem v Arles. V letech 1891–1893 žil na Tahiti, poté se vrátil do Francie a roku 1895 odjel do Polynésie natrvalo. Poslední období strávil na Hiva Oa v Markézách. Jeho obrazy, texty i veřejná sebeprezentace vytvářely mýtus umělce prchajícího před Evropou, ale vznikaly uvnitř francouzského koloniálního systému a často si přivlastňovaly místní kulturu pro evropské publikum.
Dílo a činnost
- Vision après le sermon – Vidění po kázání
- Le Christ jaune – Žlutý Kristus
- Arearea
- D’où venons-nous ? Que sommes-nous ? Où allons-nous ?
- kniha a dřevořezy Noa Noa
- keramika, dřevořezby, monotypy, dopisy a polemické texty
Gauguin odmítl naturalistickou barvu a perspektivu ve prospěch plošného rytmu, obrysu a významově nabitého barevného kontrastu. Maloval podle vzpomínky, spojoval pozorované motivy s křesťanskou ikonografií, evropským symbolismem a vlastními konstrukcemi údajně „primitivního“ světa. Jeho práce napříč malbou, grafikou, keramikou a řezbou narušila hierarchii mezi vysokým a dekorativním uměním.
Význam a recepce
Formální význam nelze oddělit od etických a historických problémů. Gauguinova představa Polynésie byla formována exotismem, kolonialismem a nerovnými vztahy; některé modelky byly velmi mladé a jeho autobiografické vyprávění realitu stylizovalo. Současná recepce proto musí zároveň analyzovat radikální obrazový jazyk, autorovu výrobu vlastního mýtu a mocenské podmínky, v nichž díla vznikala a byla uváděna na evropský trh.
Vztah k Moderní revui
Vazba Paula Gauguina k Moderní revui je nepřímá a vede přes blízký vydavatelský okruh časopisu. Gauguinovo Noa Noa vyšlo roku 1909 u Kamily Neumannové s úvodním textem Miloše Martena; Arnošt Procházka se na vydavatelském programu Knih dobrých autorů výrazně podílel. Nejde tedy o doloženou Gauguinovu spolupráci s redakcí Moderní revue, ale o konkrétní recepci jeho díla v úzce propojeném modernistickém publikačním prostředí.
Související osobnosti
Prameny a další literatura
- Moderní revue – projektový rejstřík osob a děl
- Musée d’Orsay – Paul Gauguin
- Musée d’Orsay – Gauguin: Tahiti, The Workshop of the Tropics
- Univerzita Karlova – studie k nakladatelskému okruhu Kamily Neumannové a Knih dobrých autorů
Redakční poznámka
Životní data, profese, impresionistické výstavy, pobyty v Bretani, Arles a Polynésii jsou doloženy podle dokumentačního záznamu Musée d’Orsay. Pojmy přivlastnění polynéské kultury a hledání „divokého“ byly porovnány s odborným výstavním textem téhož muzea. Za nejisté či vyžadující další odborné ověření jsou označeny otázky koloniality, vztahy s modelkami, zdravotní tvrzení a české názvy děl.
Redakční uzávěra V1190: Poznámka k ověření: Projektový rejstřík Moderní revue dokládá výskyt hesla na s. 18, 234. Identita a základní profil jsou současně podloženy autoritním či institucionálním zdrojem Musée d’Orsay. Přímé znění uvedených monografických stran nebylo v tomto workflow vizuálně ověřeno; článek proto nepřipisuje konkrétní tvrzení jednotlivým lokátorům bez dalšího pramene.