Stanislav Suda (1865–1931) byl český skladatel, flétnista a hudební pedagog spojený především s Plzní. Přestože od kojeneckého věku neviděl, vybudoval si profesionální hudební dráhu a vytvořil několik oper, orchestrálních skladeb a komorních děl. Moderní revue se ostře vyjádřila k pražskému uvedení jeho opery Lešetínský kovář.
Stanislav Suda v Moderní revue
Moderní revue komentuje uvedení Sudova Lešetínského kováře ve vinohradské opeře mimořádně kriticky. Recenzent ironicky mluví o historické „folii“ ke smetanovskému cyklu a Sudovo dílo označuje za návrat k výrazovým prostředkům starší české operní tradice. Kritika tedy nesměřuje pouze k jednotlivému provedení, ale také k dramaturgickému rozhodnutí zařadit operu do soudobého repertoáru.
Lešetínský kovář
Tříaktová opera Lešetínský kovář vznikla v letech 1900–1902 podle veršované povídky Svatopluka Čecha. Libreto upravili Pavel Nebeský a Eduard Šimek. Premiéra se uskutečnila 4. dubna 1903 v Plzni a pražská premiéra následovala 18. března 1909 v Divadle na Královských Vinohradech. Právě tato pražská inscenace tvoří kontext kritické poznámky Moderní revue.
Život a tvorba
Suda se narodil 30. dubna 1865 ve Starém Plzenci a zemřel 1. září 1931 v Plzni. Po infekční chorobě v kojeneckém věku oslepl. Hudebně se vzdělával v pražském ústavu nevidomých a soukromě také v hudebněteoretických disciplínách u Františka Zdeňka Skuherského. Působil jako flétnista, učitel hudby a ladič klavírů.
K jeho operám patří U božích muk, Lešetínský kovář, Bar Kochba a Il divino Boemo. Později se věnoval také symfonické tvorbě; jeho skladby Život ve tmách, Slepcova píseň a Hudba světlem využívají i autobiografickou zkušenost se slepotou.
Význam pro encyklopedii
Sudovo heslo dokumentuje hudebněkritickou stránku Moderní revue a její vztah k českému opernímu provozu. Časopis zde nevystupuje jako neutrální kronikář, ale jako přísný kritik, který poměřuje domácí repertoár představou soudobé moderní hudby.