V roce 1897 otiskla Moderní revue studii polského spisovatele Stanisława Przybyszewského věnovanou norskému malíři Edvardu Munchovi. Text je významným dokladem toho, jak český časopis zprostředkovával soudobé evropské výtvarné umění ještě před Munchovou proslulou pražskou výstavou v roce 1905.
Studie z roku 1897
Bibliografické soupisy uvádějí Przybyszewského text Edvard Munch ve třetím ročníku Moderní revue (1897), na stranách 99–104, 131–133 a 161–165. Nešlo tedy pouze o letmou zmínku malířova jména: revue nabídla českému publiku rozsáhlejší výklad jeho tvorby. Przybyszewski patřil k Munchovým raným obhájcům a jeho interpretace vznikala z bezprostředního kontaktu s berlínským uměleckým prostředím.
Psychický naturalismus a nový obraz člověka
Przybyszewski se Munchovým obrazům věnoval již v německojazyčné stati Psychischer Naturalismus z roku 1894. V malířově díle nehledal především věrné zachycení viditelného světa, ale výraz duševních stavů, úzkosti a vnitřního napětí. Barvu a deformaci chápal jako prostředky psychologického výrazu. Takové čtení odpovídalo zájmu dekadentní a symbolistní kultury o subjektivní prožitek a hranice vědomí.
Souvislost mezi literárním textem a obrazem je zvlášť patrná u motivu Výkřiku. Odborná studie o Munchových publikacích potvrzuje, že Przybyszewského příspěvek v české revui roku 1897 doprovázela reprodukce grafiky odvozené od tohoto motivu a Munchův prozaický text. Moderní revue tak nepředstavovala pouze kritický názor na zahraničního umělce, nýbrž zprostředkovala i propojení výtvarného a literárního projevu.
Od časopisu k pražské výstavě
Munchovo dílo nebylo v českých zemích roku 1905 neznámé. Jiří Karásek se jeho berlínskému vystoupení věnoval v Moderní revue již roku 1894 a v roce 1897 byla část malířovy tvorby vystavena v pražském Rudolfinu. Přesto se jako výrazný mezník české recepce uvádí až samostatná výstava pořádaná SVU Mánes od 4. února do 12. března 1905 v pavilonu pod Kinského zahradou.
V roce 1905 se k Munchovi v Moderní revue vrátil také text Sigbjørna Obstfeldera, evidovaný ve svazku XVI na stranách 292–297. Vztah revue k norskému malíři proto nelze omezit na jednu událost: časopis se podílel na jeho postupném uvádění do českého kulturního prostředí.
Význam pro dějiny Moderní revue
Przybyszewského studie ukazuje, že redakční okruh Moderní revue sledoval nejen francouzský symbolismus a českou dekadentní literaturu, ale také proměny evropské malby. Munchův důraz na psychiku a subjektivní vidění souzněl s otázkami, které revue otevírala v literární kritice. Časopisecké otištění textu roku 1897 je konkrétním, bibliograficky doloženým dokladem tohoto přeshraničního kulturního spojení.
Prameny a literatura
- Stanisław Przybyszewski: Edvard Munch, Moderní revue, roč. 3, 1897, s. 99–104, 131–133, 161–165 (bibliografický údaj).
- Ústav dějin umění AV ČR: Edvard Munch, výstava SVU Mánes 1905 (dobová recepce a soupis recenzí).
- Edvard Munch’s Own Publications (vztah textu, grafiky a revue roku 1897).
- Hana Vondrů: Literární aluze Przybyszewského na Munchův obraz Výkřik, Proudy.
- Michał Strachowski: Munch – Przybyszewski – Wyspiański (přesný rozpis stran studie v revue).