Aloysius Bertrand (1807–1841), vlastním jménem Louis Bertrand, byl francouzský básník a novinář, považovaný za jednoho z průkopníků moderní básně v próze. Jeho nejvýznamnějším dílem je kniha Gaspard de la nuit (Kašpar noci), vydaná až po autorově smrti v roce 1842. Své krátké, výrazně obrazové prózy stylizoval jako výjevy inspirované malířstvím, historickými kulisami a fantazií.
Život a tvorba
Bertrand působil v literárním a novinářském prostředí Dijonu a Paříže. Přes značné publikační úsilí se jeho hlavní kniha za života nedostala ke čtenářům. Národní knihovna Francie popisuje dlouhé odklady vydání, materiální nouzi i podporu přátel, kteří po jeho smrti usilovali o zachování rukopisu. První vydání vyšlo s úvodní studií Charlese-Augustina Sainte-Beuva a spojilo básníkovy imaginativní miniatury v celek.
Kašpar noci a báseň v próze
Gaspard de la nuit využívá rytmus, opakování a soustředěný obraz, aniž by text musel mít pravidelný verš. Bertrand nechává ožívat středověká města, noční ulice, tajemné postavy a fantaskní výjevy. Jeho poezie v próze se stala podstatným předchůdcem pozdější francouzské moderny; význam díla pro Charlese Baudelaira výslovně připomíná Bibliothèque nationale de France.
Moderní revue
V bibliografickém soupisu Moderní revue figuruje Aloysius Bertrand – Noc a její kouzla ve svazku 24 pod označením BBp. Název odpovídá třetí části cyklu Kašpar noci (Gaspard de la nuit), což potvrzuje i obsah českého knižního vydání zaznamenaný univerzitní knihovnou v Ostravě. Vztah k revui je tak doložen konkrétní bibliografickou položkou, nikoli pouhým vlivem na estetiku symbolismu. Přesné stránky původního otisku a jméno překladatele zde nejsou bez samostatného pramene určovány.
Význam
Bertrandovo zařazení do revue ukazuje zájem české dekadentní a symbolistní kultury o předchůdce nových básnických forem. Význam této vazby je třeba chápat jako posmrtnou recepci: spisovatel zemřel dlouho před založením časopisu a nemohl být jeho osobním spolupracovníkem.