autor:

André Derain (1880–1954) byl francouzský malíř, grafik, sochař, ilustrátor a scénograf. Zásadně se podílel na fauvismu, poté reagoval na Cézanna, kubismus, archaické umění a klasickou tradici. Jeho proměnlivá kariéra ukazuje, že raná avantgarda nebyla lineárním pochodem k abstrakci, ale sérií návratů, sporů, změn médií a politicky zatížených voleb.

Život a působení

Narodil se v Chatou u Paříže. Studoval technické obory, zároveň navštěvoval výtvarnou výuku a kolem roku 1900 se sblížil s Mauricem de Vlaminckem. Po vojenské službě pracoval s Henrim Matissem; léto 1905 v Collioure vedlo k obrazům s čistými, intenzivními barvami a volným štětcem, které byly v Podzimním salonu spojeny s označením fauves. Obchodník Ambroise Vollard jej následně poslal do Londýna, kde vytvořil sérii pohledů na Temži v dialogu s Monetem, ale s výrazně ostřejší barevností.

Kolem roku 1907 se Derain přiblížil Picassovi a Braquovi, zjednodušoval objemy a studoval starší evropské i mimoevropské sochařství. Brzy se však od analytického kubismu vzdálil. Po první světové válce se stal jedním ze symbolů takzvaného návratu k řádu: maloval postavy, zátiší a krajiny s odkazy ke klasické tradici a pracoval pro balet a divadlo. Roku 1941 se účastnil cesty francouzských umělců do nacistického Německa organizované propagandou; tento krok zásadně poškodil jeho poválečnou pověst, i když právní a osobní motivace vyžadují přesné doložení.

Dílo a činnost

  • fauvistické obrazy z Collioure vytvořené v dialogu s Matissem
  • londýnské pohledy Charing Cross Bridge, London Bridge a Pool of London
  • krajiny z L’Estaque a Cassis a rané obrazy koupajících se
  • portréty, harlekýni, zátiší a klasicizující figurální malba meziválečných let
  • knižní ilustrace, dřevořezy, keramika a sochařské práce
  • scénografie a kostýmy pro baletní a divadelní produkce

Derainova fauvistická malba nepoužívá barvu jako popis místního tónu. Barevné plochy vedle sebe vytvářejí světlo, vzdálenost a pohyb a současně přiznávají povrch plátna. Londýnské cykly pracují s motivy průmyslové metropole, avšak převádějí je do téměř dekorativního rytmu. Pozdější tvorba mění paletu i modelování a vědomě vstupuje do dialogu s evropskými starými mistry. Tento obrat nelze jednoduše označit za úpadek ani za čisté odmítnutí moderny.

Význam a recepce

Derainův význam spočívá v rané barevné radikalitě i v problematickém modelu moderního umělce, který se obrací k minulosti a vyjednává s institucemi a režimy. Inspirace mimoevropským sochařstvím probíhala v prostředí koloniálních sbírek a trhů a musí být popsána včetně nerovných podmínek získávání předmětů. Cesta do Německa roku 1941 nesmí být zatajena ani zjednodušena na jedinou nálepku; vyžaduje ověření účastníků, organizátorů, propagandistického využití a poválečného vyšetřování.

Vztah k Moderní revui

Jméno je doloženo v abecedním rejstříku publikace věnované Moderní revui. Samotný rejstříkový výskyt bez další bibliografické kontroly nedokládá konkrétní příspěvek, překlad, reprodukci ani osobní spolupráci s redakcí. Vazbu je proto nutné chápat pouze jako podnět k dalšímu ověření dobového kontextu.

Související osobnosti

Prameny a další literatura

Redakční poznámka

Životní data, fauvistické obrazy, londýnský cyklus, pozdější figurální tvorba a rozsah muzejně evidovaných děl byly ve V996 porovnány s profily MoMA a National Gallery of Art. Pro případné další odborné zpřesnění je vhodné zvlášť doložit okolnosti cesty do Německa roku 1941 a uvést koloniální kontext přejímání mimoevropských forem.

Redakční uzávěra V1190: Poznámka k ověření: Projektový rejstřík Moderní revue dokládá výskyt hesla na s. 20, 106. Identita a základní profil jsou současně podloženy autoritním či institucionálním zdrojem National Gallery of Art. Přímé znění uvedených monografických stran nebylo v tomto workflow vizuálně ověřeno; článek proto nepřipisuje konkrétní tvrzení jednotlivým lokátorům bez dalšího pramene.

Napsat komentář