Bohumil Hrabal (28. března 1914 – 3. února 1997) patří k nejvýraznějším českým prozaikům druhé poloviny 20. století. Jeho prózy spojují hovorový rytmus, grotesku, melancholii, pozornost k okrajovým postavám a zkušenosti z prostředí, jimiž sám prošel.
Život a působení
Narodil se v Brně-Židenicích a vyrůstal především v Nymburce. Studoval práva na Univerzitě Karlově; kvůli uzavření českých vysokých škol za okupace mohl studium dokončit až po válce. Vystřídal řadu zaměstnání – pracoval mimo jiné u železnice, v kladenských ocelárnách, ve sběrných surovinách a v divadle. Tyto zkušenosti se později staly výraznou součástí jeho literárního světa.
Profesionálním spisovatelem se stal v roce 1963. Po roce 1968 byla jeho možnost oficiálně publikovat výrazně omezena a část textů vycházela v samizdatu nebo v zahraničí. Po roce 1989 bylo jeho dílo znovu dostupné bez předchozích publikačních omezení.
Dílo a poetika
Mezi nejznámější Hrabalovy knihy patří Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Obsluhoval jsem anglického krále a Příliš hlučná samota. Pro jeho prózu je charakteristický dlouhý proud řeči, střídání komického a tragického tónu a schopnost proměnit všední život v mnohovrstevnaté vyprávění.
Významnou část recepce vytvořily také filmové adaptace, zvláště ve spolupráci s režisérem Jiřím Menzelem. Hrabalův vliv tak překročil literaturu a stal se součástí širšího obrazu české kultury 20. století.
Vztah k Moderní revui
Hrabal nepatřil k historickému okruhu Moderní revue; jeho hlavní literární působení náleží až poválečnému období. Na modernirevue.cz má proto heslo kontextovou funkci: propojuje pozdější českou literaturu, její výklad a recepci s osobnostmi, které se v encyklopedické síti navzájem odkazují.
Nefunkční interní odkaz na toto heslo byl zachycen u stránky Jacek Baluch. Samotná existence tohoto odkazu není důkazem historického vztahu Hrabala k časopisu; jde o pozdější literárněhistorický kontext.