Diego Angeli (8. listopadu 1869, Florencie – 23. ledna 1937, Řím) byl italský spisovatel, novinář, překladatel a výtvarný kritik. Patřil k osobnostem římského kulturního života na přelomu 19. a 20. století. Vedle románů a uměleckohistorických prací se proslavil překladem Shakespearova dramatického díla do italštiny.
Život a literární prostředí
Angeli vyrůstal v rodině spjaté s výtvarným uměním. Jeho otec Maurizio Angeli spoluredigoval s Diegem Martellim časopis věnovaný umění a podporoval prostředí florentských malířů skupiny macchiaioli. Rodina se roku 1880 přestěhovala do Říma, kde se mladý Angeli postupně zapojil do literárních a novinářských kruhů. Jeho tvorbu ovlivnilo zejména prostředí kolem Gabriela D’Annunzia.
Angeli spolupracoval s literární revuí Il Convito, kterou vedl Adolfo De Bosis, a působil jako její vedoucí redaktor. Psal také pro Il Marzocco, Capitan Fracassa a další italské deníky a časopisy. Pro historii evropské moderny je důležité právě jeho působení na rozhraní literární tvorby, kritiky a periodického tisku.
Próza a obraz římské společnosti
Angeliho románová trilogie L’orda d’oro (1906), Centocelle (1908) a Il crepuscolo degli dei (1915) zachycuje různé podoby římského společenského a kulturního života. Kritici v jeho próze nacházeli blízkost k estetismu a dekadentnímu stylu D’Annunziovy generace, zejména v zájmu o aristokratické prostředí, umění a proměnlivé nálady města.
Vedle beletrie publikoval práce o římských památkách a dějinách, například Le chiese di Roma (1900), Le cronache del Caffè Greco (1930) a Roma romantica (1935). V nich spojoval historické znalosti s pozorností k uměleckému prostředí a každodennímu životu.
Překlady Shakespeara
Významnou součástí Angeliho práce se stalo převedení Shakespearova dramatického díla do italštiny. Jeho veršované překlady vycházely v letech 1911–1934 a soubor zahrnoval 39 svazků včetně děl připisovaných Shakespearovi a životopisného svazku. Překlady byly ceněny pro literární styl, zároveň však dobová odborná reflexe upozorňovala na jejich nepřesnosti.
Novinář a správce muzea
Během první světové války působil jako válečný zpravodaj ve Francii. Z této zkušenosti vznikly knihy La Francia in guerra (1915), A Parigi durante la guerra (1915) a La spada e l’aratro (1917). Od roku 1927 až do smrti řídil římské Museo Napoleonico, kde se věnoval uspořádání sbírek spojených s rodinou Bonapartů.
Diego Angeli a evropská moderna
Angeliho dílo dokládá šíři italského literárního života kolem roku 1900: od estetizující prózy přes literární revue až po překlad světového dramatu. Pro čtenáře zabývající se českou Moderní revue představuje srovnávací příklad souběžného vývoje evropských časopisů a dekadentní literatury. Přímá Angeliho spolupráce s českou Moderní revue však zatím není doložena; tuto souvislost proto nelze vydávat za prokázaný fakt.
Prameny a literatura
- Danilo Veneruso: Angeli, Diego, Dizionario Biografico degli Italiani, sv. 3, 1961.
- Mario Praz: Angeli, Diego, Enciclopedia Italiana, dodatek I, 1938.
- Fondazione Primoli: Diego Angeli tra arte e letteratura, odborné setkání, 2023.
- Biblioteca Nazionale Braidense: Le cronache del Caffè Greco, bibliografický záznam vydání z roku 1930.