František Herites (27. února 1851 Vodňany – 19. ledna 1929 Praha) byl český prozaik, fejetonista, redaktor a lékárník, řazený k lumírovské generaci. Jeho tvorba je spojena především s drobnou prózou, maloměstským prostředím a žánrovými obrázky, v nichž spojoval realistický detail s tradičnější vypravěčskou stavbou.
Život a tvorba
Herites pocházel z Vodňan z rodiny lékárníka. Studoval farmacii a vedle literární práce dlouho vykonával také lékárnické povolání. Významnou část života spojil s jihočeskými Vodňany a udržoval kontakty s dalšími českými spisovateli, zejména s Juliem Zeyerem a Otakarem Mokrým. Jeho Vodňanské vzpomínky jsou cenným svědectvím o tomto prostředí.
Literárně byl mimořádně produktivní. Psal povídky, romány, fejetony a cestovní črty. Lexikon české literatury jej charakterizuje jako autora žánrových výjevů z maloměstského života, v nichž se realistické pozorování často kombinuje se schematičtějšími dějovými postupy.
Moderní revue
Heritesův vztah k Moderní revui nevychází z příslušnosti k jejímu estetickému okruhu, ale z přímé kritické recepce. Digitalizovaný text revue hodnotí první tři svazky jeho Sebraných spisů, vydávaných pražským nakladatelstvím J. Otto. Recenze jmenuje mimo jiné Maloměstské povídky a román Křemen a hlína a hodnotí je zřetelně kriticky.
Právě negativní nebo zdrženlivá recepce je pro encyklopedii stejně důležitá jako obdivné přijetí. Ukazuje hranice estetického programu revue a způsob, jakým její kritici posuzovali literaturu stojící mimo vlastní modernistické preference.
Význam
Heritesovo heslo dokumentuje střet Moderní revue s tradičněji orientovanou českou prózou. Zároveň rozšiřuje encyklopedii od spolupracovníků a zahraničních inspirací k autorům, jejichž dílo revue podrobovala soudobé kritice. Přirozeným kontextovým propojením je Julius Zeyer, s nímž Herites udržoval osobní a korespondenční vztah.