Andreas Elias Haukland (10. října 1873 Mosjøen – 9. října 1933 Capri) byl norský spisovatel, jehož tvorba vycházela ze zkušenosti severního Norska, sociálních konfliktů a drsné přírody. Norský biografický lexikon jej řadí k raným proletářským a dělnickým autorům, zároveň však upozorňuje na výraznou přírodní romantiku a mystické prvky jeho prózy.
Severní Norsko a literární dráha
Haukland vyrůstal v chudých poměrech v Nordlandu a část mládí strávil jako obchodní cestující a dělník. Tato zkušenost se stala významným zdrojem jeho pozdější tvorby. Skutečný literární průlom přišel na počátku 20. století knihou Bonsaks fortællinger a autobiograficky založenou řadou o Ol-Jørgenovi.
K jeho důležitým knihám patří také De store skoge z roku 1905 a Havet z roku 1906. Příroda severu v nich není pouze kulisou, ale aktivní silou určující život lidí. Německé překlady a vydání pomohly jeho tvorbě proniknout do středoevropského literárního prostoru.
Moderní revue
Moderní revue přímo hodnotila Hauklandovu knihu Das Meer und die grossen Wälder, vydanou v Berlíně u Axela Junckera. Dochovaný OCR text jej charakterizuje jako básníka fjordů a lesů a zdůrazňuje, že lidské postavy v jeho povídkách ustupují mohutným obrazům moře, větru a severské krajiny. Recenze tak zachycuje konkrétní čtenářskou zkušenost revue s Hauklandovou prózou.
Německý titul spojoval motivy jeho norských knih věnovaných moři a lesům. Další dobové bibliografické prameny potvrzují, že Hauklandova díla v německém překladu vydával Axel Juncker a že právě přírodní lyrismus byl jedním z hlavních rysů jejich recepce.
Význam
Haukland rozšiřuje geografický horizont encyklopedie směrem k severoevropské literatuře. Jeho přítomnost dokládá, že Moderní revue nesledovala pouze francouzský, německý či rakouský prostor, ale četla také překlady norské prózy. Heslo tak pomáhá přesněji rekonstruovat skutečný mezinárodní rozhled časopisu.