Friedrich Christian Laukhard (1757–1822) byl německý spisovatel, teolog, jazykovědec a dobrodružná osobnost pozdního 18. století. Největší význam získala jeho rozsáhlá autobiografie Leben und Schicksale, kterou Moderní revue na počátku 20. století znovu připomněla jako mimořádný dokument lidského života.
Laukhard v Moderní revue
Moderní revue se věnuje novému vydání Mag. Laukhards Leben und Schicksale a staví je vedle Nietzscheho Ecce homo jako jeden z výrazných autobiografických dokumentů. Recenzent Laukhardovy paměti přirovnává k dopisům Torquata Tassa, Rousseauovým konfesím či jiným velkým svědectvím o lidském nitru. Oceňuje především bezprostřednost, s níž Laukhard zachycuje vlastní život a dobu.
Leben und Schicksale
Laukhardova autobiografie vycházela v několika svazcích od 90. let 18. století. Zachycuje studentský život, vojenské zkušenosti, cestování, náboženské pochybnosti i sociální poměry své doby. Právě kombinace osobní zpovědi, kulturního svědectví a ironického pozorování z ní učinila důležitý pramen k dějinám každodennosti a mentality pozdního osvícenství.
Život mezi teologií, armádou a literaturou
Laukhard se narodil 7. června 1757 ve Wendelsheimu a zemřel 28. dubna 1822 v Kreuznachu. Studoval evangelickou teologii v Gießenu, ale jeho život se brzy odchýlil od běžné duchovní kariéry. Působil jako učitel a kazatel, sloužil jako voják, pohyboval se mezi různými německými zeměmi a opakovaně se dostával do konfliktů s autoritami.
Jeho spisy zahrnují autobiografii, romány, satirická a politická díla i práce spojené s jazykem a náboženstvím. Pozdější literární historie jej často charakterizovala jako „literárního vagabunda“, jehož život sám se stal součástí jeho autorské identity.
Význam pro encyklopedii
Laukhardovo heslo ukazuje, že Moderní revue nesledovala pouze současnou modernu, ale také starší texty znovuobjevované na počátku 20. století. Jeho autobiografie byla pro časopis zajímavá právě jako spojení individuální vzpoury, sebepozorování a kulturního dokumentu.