Josef Matouš (21. června 1881 Červené Pečky u Kolína – 4. ledna 1971 Praha) byl český středoškolský profesor, překladatel polské literatury, literární kritik a historik. Polské literatuře se věnoval po většinu svého profesního života. V letech 1912–1920 opakovaně přispíval do Moderní revue, kde publikoval překlady, studie a recenze zaměřené především na polský romantismus a moderní polskou literaturu.
Život a pedagogické působení
Gymnázium vystudoval v Kolíně, kde roku 1899 maturoval, a na pražské univerzitě studoval bohemistiku a germanistiku. Jako středoškolský profesor působil od roku 1903 v Jičíně, v letech 1908–1936 na reálném gymnáziu v Náchodě a poté v Praze v Londýnské ulici; roku 1941 odešel do penze. Jeho dlouholeté působení v Náchodě na česko-polském pomezí patřilo vedle univerzitního prostředí k okolnostem, které podporovaly jeho zájem o polskou literaturu.
Překlady a studie v Moderní revui
První Matoušův publikovaný překlad vyšel roku 1913 v Moderní revue. Jednalo se o Norwidovu prózu Tajemství lorda Singelwortha, otištěnou ve svazku XXVI ročníku 1912–1913 na stranách 197–205 a 249–258. Matouš v témže ročníku referoval také o publikacích věnovaných Cyprianu Kamilu Norwidovi, zejména o norwidovském svazku polské revue Chimera. Jarmil Pelikán spojuje zveřejňování Matoušových raných překladatelských a kritických prací v Moderní revue s jeho přátelstvím s Arnoštem Procházkou.
Matoušova spolupráce s časopisem pokračovala dalšími překlady. V ročníku 1913–1914 zde vyšel Kasprowiczův Fragonard, roku 1915 Kasprowiczovy básně Poledne, Poutníci a Starobylý kostel a roku 1920 Słowackého Genese z Ducha. Publikoval zde rovněž studie Románové dílo Václava Berenta, Mystika Słowackého, Polská duše a Modlitby Zygmunda Krasińského. Jeho recenze a přehledy se týkaly mimo jiné děl Stanisława Przybyszewského, Władysława Orkana, Tadeusze Micińského, Stefana Żeromského a odborných prací o Słowackém, Krasińském a Norwidovi. Pelikánův bibliografický soupis zachycuje v Moderní revue celkem přibližně dvacet Matoušových polonistických překladů, studií, recenzí a přehledů.
Pozdější činnost a význam
Část překladatelské práce zahájené v Moderní revue později pokračovala v edicích Josefa Floriana ve Staré Říši. Norwidovo Tajemství lorda Singelwortha bylo zařazeno do Matoušova knižního výboru Legendy a novely, vydaného roku 1921 v řadě Nova et vetera. Po skončení spolupráce s Moderní revue publikoval Matouš zejména v časopisech Cesta, Nové Čechy, Var a Rozhledy. Překládal mimo jiné díla Norwida, Krasińského, Kasprowicze, Słowackého a Mickiewicze. Později připravoval filologické překlady, komentáře a doslovy pro česká vydání polských klasiků a spolupracoval při překladech Františka Halase a Vladimíra Holana. Publikace v Moderní revue tak představují doloženou ranou etapu jeho dlouhodobé překladatelské a polonistické činnosti.