autor:

Karel Engelmüller (1872–1950) byl český divadelní kritik, historik, publicista a dramatik. Téměř půl století sledoval pražské scény a vytvořil rozsáhlý soubor recenzí, portrétů a vzpomínkových studií. Jeho práce stojí na pomezí denní žurnalistiky, osobní paměti a odborné divadelní historiografie. Právě tato kombinace z ní činí cenný pramen, ale zároveň vyžaduje kritickou kontrolu perspektivy, dat a hodnocení.

Život a působení

Narodil se 14. června 1872 v Praze a zemřel tam 30. března 1950. Po gymnáziu nastoupil do Zemského finančního ředitelství, kde pracoval po celý profesní život a dosáhl vysoké úřednické funkce. Divadelní a literární činnost tedy rozvíjel vedle zaměstnání. Vyrůstal v prostředí, které se stýkalo s pražskou společenskou a uměleckou elitou, a později udržoval osobní kontakty s herci, dramatiky a režiséry. Tyto vazby mu poskytovaly přístup k informacím, současně však mohly ovlivňovat tón jeho portrétů a vzpomínek.

Jako divadelní referent začínal na počátku dvacátého století. Publikoval v Radikálních listech, Slově a Zlaté Praze; po vzniku Československa přispíval také do Zvonu a od roku 1921 po dvě desetiletí vedl divadelní referát Národní politiky. Jeho recenze zachycují proměny repertoáru, herectví a režie od pozdního realismu přes modernistické experimenty až po meziválečné institucionální divadlo. Vedle hodnocení premiér vytvářel nekrology, jubilejní medailony a historické retrospektivy.

Od roku 1914 spolupracoval na Ottově divadelním slovníku, po Kamínkově smrti se stal spoluredaktorem a v letech 1915–1920 hlavním redaktorem nedokončeného projektu. V letech 1918–1919 redigoval časopis České divadlo. Přispíval do sborníků Nové české divadlo a působil v profesních i kulturních organizacích. Část dlouhodobě shromažďovaných textů a vzpomínek později uspořádal do dvoudílného výboru Z letopisů českého divadelnictví, vydaného v letech 1946 a 1947.

Dílo a činnost

  • dvoudílný výbor Z letopisů českého divadelnictví
  • dlouhodobé divadelní referáty v Zlaté Praze a Národní politice
  • redakční a autorská práce pro Ottův divadelní slovník
  • biografické studie o českých herečkách a osobnostech jeviště
  • dramata Eldorado, Jak táhla mračna a Stín

Engelmüllerovy texty mají velkou dokumentační hodnotu, protože vznikaly v bezprostřední blízkosti divadelního provozu a často zaznamenávají obsazení, reakce publika, proměny hereckého stylu i osobní svědectví. Nelze je však číst jako neutrální kroniku. Autor pracoval s vlastním estetickým vkusem, společenskými vazbami a pamětí, která pozdější události uspořádává do souvislého příběhu. Dvoudílné Letopisy proto mají být používány spolu s dobovým tiskem, archivními dokumenty, režijními knihami a další kritikou. Také jeho dramatická tvorba je třeba posuzovat odděleně od historiografického významu.

Význam a recepce

Engelmüller patří k osobnostem, které převedly každodenní divadelní žurnalistiku do dlouhodobé kulturní paměti. Sledoval několik generací českého jeviště a podílel se na lexikografickém projektu, jenž měl systematizovat dějiny divadla. Jeho odkaz není založen na jediném teoretickém systému, nýbrž na kontinuitě pozorování, biografické práci a uchovávání detailů, které by jinak snadno zanikly.

Vztah k Moderní revui

Engelmüller byl vrstevníkem pozdní fáze Moderní revue, ale dosavadní prameny jej zde nepotvrzují jako pravidelného redakčního spolupracovníka. Pro projekt je důležitý především jako kritik a historik prostředí, v němž působili Kamínek, Hilar, Kvapil a další osobnosti moderního divadla. Rejstříkový výskyt může odkazovat na osobu, citaci, recenzi nebo pozdější bibliografickou souvislost; bez konkrétního čísla a stránky nelze tvrdit přímou spolupráci.

Související osobnosti

Prameny a další literatura

Redakční poznámka

Pro případné další odborné zpřesnění je vhodné ověřit přesná období Engelmüllerovy práce v jednotlivých listech, redakční odpovědnost za Ottův divadelní slovník a časopis České divadlo, první vydání obou dílů Letopisů a bibliografii dramat. U citovaných portrétů je nutné rozlišit časopiseckou verzi, pozdější přepracování a knižní výbor.

Vzpomínkové a biografické texty mají být konfrontovány s archivními dokumenty a další dobovou kritikou. Vztah k Moderní revui se smí formulovat jako přímý pouze tehdy, bude-li nalezen konkrétní příspěvek, dopis nebo redakční doklad; obecná blízkost k pražskému divadelnímu prostředí nestačí.

Redakční uzávěra V1195: Poznámka k redakční uzávěře V1195: Článek je uzavřen v delegovaném režimu s transparentní nejistotou. Zachovává současné pramenně podložené tělo a již uvedená redakční omezení. Údaje označené jako neověřené, pravděpodobné, strukturálně odvozené nebo závislé na neprohlédnutém primárním obrazu zůstávají omezené a nesmějí být čteny jako potvrzená fakta. Uzávěra neznamená přímou kontrolu všech citovaných lokátorů ani publikaci na živém webu.

Napsat komentář