Knihovna Moderní revue byla samostatná knižní edice spojená se stejnojmenným časopisem. Rozvíjela jeho umělecký program mimo jednotlivá časopisecká čísla: vydávala původní české texty, překlady, eseje a knihy, u nichž se literární obsah spojoval s promyšlenou typografií, omezeným nákladem a prací výtvarníků. Její počátky se kladou do roku 1895 a jsou neoddělitelné od vydavatelské činnosti Arnošta Procházky.
Od časopisu ke knižní edici
Moderní revue začala vycházet na podzim 1894 jako prostor pro nastupující literární generaci a pro českou recepci současného evropského umění. Podle Městské knihovny v Praze se roku 1895 k revue připojila její knižní řada. Knihovna nabízela textům jiné možnosti než periodický tisk: mohla věnovat prostor jedné autorské koncepci, překladové práci nebo vydání určenému sběratelům a náročnějším čtenářům.
Autoritní záznam Knihovny Památníku národního písemnictví potvrzuje, že šlo o pražské nakladatelství řízené Procházkou. Ediční činnost zahrnovala především českou a světovou dekadentní literaturu, avšak její význam nespočívá v jediné nálepce směru. Důležité jsou přeshraniční vazby, překlady, programový výběr autorů a osobitá podoba vydávaných svazků.
Konkrétní knihy a svazky
Mezi doložené tituly patří Kniha aristokratická Jiřího Karáska ze Lvovic z roku 1896, uváděná jako pátý svazek edice. V roce 1898 vyšla Síla života Viktora Dyka jako 21. svazek, s výtvarným motivem Karla Hlaváčka na obálce a nákladem 250 výtisků. Roku 1904 následoval 43. svazek, český překlad prózy André Gida Prometheus špatně připoutaný, připravený Arnoštem Procházkou se svolením autora. Tyto příklady ukazují šíři edice od původní poezie po francouzskou moderní prózu.
Bibliografické záznamy jednotlivých svazků mají při studiu větší důkazní hodnotu než souhrnná tvrzení o „typickém nákladu“. Konkrétní výtisky jsou často opatřeny číslováním, dedikacemi nebo výtvarnými přílohami, ale přesné údaje je třeba ověřovat u každé knihy zvlášť.
Kniha jako výtvarný objekt
Městská knihovna v Praze upozorňuje na výjimečnou péči věnovanou výtvarné stránce publikací. Podoba obálek, typografie a grafických příloh se tak stala součástí čtenářského zážitku. Edice nestála vedle časopisu náhodně: naopak rozšiřovala jeho představu o propojení literatury a výtvarného umění. V tomto prostředí se kniha nehodnotila pouze podle rozsahu nebo obchodního úspěchu, ale také jako celistvě navržený artefakt.
Malé náklady se někdy pohybovaly ve stovkách exemplářů, výjimečně i níže. To vedlo k úzkému čtenářskému okruhu, přesto se takové edice mohly stát důležitým prostředníkem recepce zahraničních autorů. Omezený počet výtisků není sám o sobě dokladem estetické hodnoty; pro dějiny nakladatelství ale vysvětluje podobu distribuce a dnešní vzácnost některých exemplářů.
Jak edici bibliograficky zkoumat
Pro jednotlivé svazky je vhodné evidovat autora, překladatele, číslo v edici, letopočet, tiskárnu, rozsah, náklad, výtvarný doprovod a dochované exempláře. Zvlášť je nutné rozlišovat rok na titulním listu od data v tiráži. Právě tato přesnost umožňuje spojovat knižní edici s konkrétními autory a s proměnami kulturního okruhu Moderní revue bez domněnek o přímé spolupráci.