Max Beerbohm (24. srpna 1872 Londýn – 20. května 1956 Rapallo) byl anglický esejista, parodista, literární kritik a karikaturista. Patřil k nejvýraznějším osobnostem britské kultury fin de siècle a jeho dílo spojuje literární ironii, dandyismus, parodii a kreslený portrét.
Oxford, estetismus a Yellow Book
Beerbohm studoval v letech 1890–1894 na Merton College v Oxfordu. Už během studií publikoval kresby a texty a prostřednictvím Williama Rothensteina se seznámil s Aubrey Beardsleym a okruhem nakladatelství Bodley Head. Pohyboval se také v prostředí Oscara Wilda. Přispíval do The Yellow Book, The Savoy a dalších periodik, která patřila k nejviditelnějším platformám britského estetismu devadesátých let.
Roku 1896 vydal první významnější literární i výtvarné soubory. Od roku 1898 do roku 1910 působil jako divadelní kritik Saturday Review, kde vystřídal George Bernarda Shawa. Později se usadil v italském Rapallu. K jeho známým dílům patří The Works of Max Beerbohm, The Happy Hypocrite, román Zuleika Dobson, parodický soubor A Christmas Garland a prózy Seven Men.
Moderní revue
Digitalizovaný obsah Moderní revue uvádí konkrétní položku „Max Beerbohm, Diminuendo 569“. Tento záznam je podstatný, protože zachycuje Beerbohma jako autora konkrétního textu s uvedeným titulem a stránkou. Nejde tedy jen o obecnou recepci britského estetismu, ale o přímou přítomnost jeho díla v obsahu časopisu.
Beerbohmův estetický a společenský kontext dobře odpovídal programu revue. Jeho vazby na Beardsleyho, Wilda a The Yellow Book jej zařazují do stejného mezinárodního pole, z něhož česká dekadence čerpala podněty pro literaturu i výtvarnou kulturu.
Význam
Beerbohm rozšiřuje mezinárodní síť Moderní revue směrem k britskému estetismu. Jeho heslo lze přirozeně propojit s Aubrey Beardsleym a dalšími britskými autory fin de siècle. Přímý publikační vztah je doložen.
Diminuendo a britský estetismus
Diminuendo patří k Beerbohmovým raným esejům a už roku 1896 bylo zařazeno do knihy The Works of Max Beerbohm. Text se vrací k oxfordskému prostředí, Walteru Paterovi a estetismu devadesátých let. Právě takový materiál byl pro Moderní revue příznačný, protože spojoval literární styl, dandysmus, ironii a kritiku dobového vkusu.
Obsah ročníku Moderní revue 1908–1909 zachycuje Beerbohmův text na straně 569. Jeho přítomnost lze proto zasadit do konkrétního ročníku, nikoli ponechat jen jako obecnou vazbu k zahraniční moderně.