Arnošt Procházka (1869–1925) byl český literární a výtvarný kritik, esejista, básník, překladatel a editor, který patřil k hlavním organizátorům českého dekadentního a symbolistního hnutí. Prosazoval umělecký individualismus, evropskou orientaci a kritiku založenou na osobním hodnotícím soudu, nikoli na požadavku národní, mravní nebo sociální užitečnosti.
Život a působení
Roku 1894 se podílel s Jiřím Karáskem ze Lvovic na založení Moderní revue. Časopis a jeho knižní edice vytvářely prostor pro české autory i překlady francouzské, německé, skandinávské a další evropské literatury. Procházka zde dlouhodobě působil jako redaktor, kritik, překladatel a typograficky citlivý editor. Jeho ostré polemiky odmítaly kompromisní vkus a utvářely pověst neústupného arbitra moderní kultury.
Vedle časopisecké práce vydával básnické texty, kritické soubory, portréty spisovatelů a výtvarníků i překlady. Jeho soukromá knihovna dokládala široký zájem o evropský symbolismus, dekadenci, filozofii a krásnou knihu. Po jeho smrti byla knihovna rozprodávána v několika aukcích, jejichž katalogy dnes představují důležitý pramen k intelektuálnímu zázemí české moderny.
Dílo a činnost
- Prostibolo duše
- Cesta krásy
- České kritiky
- Francouzští autoři a jiné studie
- kritické portréty literátů, výtvarníků a divadelních tvůrců
- překlady, redakční práce a knižní edice Moderní revue
Procházkova kritika je výrazně autorská. Neusiluje pouze o popis díla, ale o formulaci hodnotového konfliktu mezi výjimečným tvůrcem a konvenční společností. Jeho styl využívá paradox, nadsázku, ironii a polemickou ostrost. Zároveň zprostředkovával informace o evropské literatuře a umění a pomáhal vytvářet české pojmosloví pro symbolismus, dekadenci, estetismus a moderní kritiku.
Význam a recepce
Historický význam Procházky přesahuje jednotlivé soudy, z nichž mnohé jsou dnes sporné nebo jednostranné. Podstatná je dlouhodobá redakční práce, překladová orientace a schopnost udržet alternativní kulturní platformu po několik desetiletí. Současné čtení musí rozlišovat mezi programovým individualismem, konkrétní analýzou uměleckých děl a dobovými předsudky obsaženými v polemikách.
Vztah k Moderní revui
Jméno je doloženo v abecedním rejstříku publikace věnované Moderní revui. Samotný rejstříkový výskyt bez další bibliografické kontroly nedokládá konkrétní příspěvek, překlad, reprodukci ani osobní spolupráci s redakcí. Vazbu je proto nutné chápat pouze jako podnět k dalšímu ověření dobového kontextu.
Související osobnosti
Překlady Arnošta Procházky v Moderní revui
Časopisecké překlady a jejich bibliografické údaje propojují Procházkovu redakční a překladatelskou činnost s dalšími osobnostmi encyklopedie. Přesné stránky tří překladů uvádí Česká divadelní encyklopedie.
- Otto Erich Hartleben – Mravní požadavek, 1895/96, sv. 3, s. 9–15, 44–47 a 49–53.
- Hugo von Hofmannsthal – Císař a čarodějka, 1906/07, sv. 19, s. 61–80 (pseudonym Karel Pudlač).
- Vernon Lee – Ariadna v Mantově, 1910/11, sv. 23, na pokračování.
- André Lebey – Ennoia, sv. 22; přesný stránkový rozsah není zatím ověřen.
Prameny a další literatura
Redakční poznámka
Dlouhodobá kritická, esejistická a redakční činnost byla ve V989 porovnána s odbornou charakteristikou publikace Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK. Osobní a výtvarná vazba k Hlaváčkovi byla kontrolována podle Muzea literatury. Pro případné další odborné zpřesnění je vhodná ročníková kontrola redakčních funkcí, bibliografie překladů a přesného rozlišení autorských, anonymních a šifrovaných textů.
Redakční uzávěra V1195: Poznámka k redakční uzávěře V1195: Článek je uzavřen v delegovaném režimu s transparentní nejistotou. Zachovává současné pramenně podložené tělo a již uvedená redakční omezení. Údaje označené jako neověřené, pravděpodobné, strukturálně odvozené nebo závislé na neprohlédnutém primárním obrazu zůstávají omezené a nesmějí být čteny jako potvrzená fakta. Uzávěra neznamená přímou kontrolu všech citovaných lokátorů ani publikaci na živém webu.
